Červenec 2008

Nejkrásnější dárek 4.část

28. července 2008 v 23:45 | Temperance |  Sběratelé kostí
Nejkrásnější dárek 4.část
"Páni je to tady nádherný"začala se rozplívat Tempy hned jak vešla do vily.
"Takže se ti to tady líbí?"zeptal se jí Booth s úsměvem.
"Je to tu dokonalí"rozplívala se Tempy a šla dál, prozkoumávat další pokoje.
"Budeme spát dohromady nebo každý zvlášť?"
"Spolu a tady"usmála se Tempy a vešla do jednoho pokoje. Byl vymalovaný na modro. U stěny zleva od dveří byla velká manželská postel s nebesi. Proti dveřím se bylo okno kterým dovnitř vstupovalo spousty světla, a za kterým-jak později Tempy zjistila-byl balkon. Naproti posleli u protější stěny stál toaletní stolek s velkým zrcadlem. Na pravo vedle stolku byly dveře do prostorné šatky a z druhá strany dveře do koupelny. Ta byla vymalovaná do modré barvy a na kachlích byli delfíni. Byla v ní výřivka i sprchový kout a jedny dveře který jak zjistila vedli na toaletu. Když si pokoj prohlédla vyběhla z něj ven a zamířila do obýváku. Byl obrovský. Byl v něm krb a před tím krbem dvě křesla, stolek a na stěnách visely krásné obrazy. Pak vešla do místnosti hned vedle. Byl to taky obývák, ale z pohovkou a televizí. Pak prošla i zbytek vily a objevila ještě asi pět pokojů, knihovnu, posilovnu, saunu, vnitřní i venkovní bazén, honosnou zahradu s bludištěm v jehož středu byl altánek.
"To je nádhera" rozplívala se Tempy nad krásou zahrady, když se vracela dovnitř si vybalit "půjdu si vybalit a pak uvařím"
"Tak dobře a povíš mi co?"zeptal se Booth zvědavě
"To víš, že nepovím. Nech seč překvapit"zasmála se šibalsky Tempy a šla do pokoje. Booth šel hned za ní taky si vybalit.
"Boothe pojď už je večeře" zavolala Tempy asi po půl hodině na Bootha.
"Páni to voní"začal se rozplívat Booth když přišel do jídelny "jé to je Mac se sýrem.
"No jo říkala jsem si, že ti to udělá radost"Usmála se na něho Tempy. Pak už si sedli a v tichosti se najedli. Po výborné večeři si šli sednout ke krbu, ve kterém už plápolal oheň.
"Páni nevěděla jsem, že jsi rozdělal oheň"usmála se Tempy na Bootha a sedla si na jedno z křesel.
"No říkal jsem si, že si sem po večeři půjdem sednout a popovídáme si. Mimochodem, víš co je dnes za den?"
"Jak bych mohla zapomenout. Dneska jsou to čtyři roky co jsme se potkali a už tenkrát si věděl jak mě vytočit což nechápu." zasmála se Tempy
"Něco pro tebe mám" usmál se na ni a vytáhl z kapsi krabičku. Tempy si ji vzala a otevřela ji. Byl v ní krásný řetízek s přívěskem delfína
"To je nádhera. Připneš mi ho?" zeptala se Tempy Bootha a podala mu řetízek. On ho od ní vzal a zapl jí ho. Když se Tempy otočila zpět k němu měla v tváři ten nejkrásnější úsměv. Takový jaký u ní ještě nikdy neviděl. Bylo na ní znát, že je skutečně šťastná. A potom udělala něco co by Booth nikdy nečekal. Naklonila se k němu a políbila ho. Chvíli jen překvapeně seděl, ale pak jí začal polibek oplácet a přitáhl si ji na klín.Chvíljen tak seděli, ale pak se Booth odtáhl a zašeptal:"Miluju tě." Tempy to trochu překvapilo, ale cítila to stejně "Taky tě miluju"usmála se na něho a znovu ho začala líbat. Pak se zvedli a vydali se do ložnice. Cestou za nimi zůstávali ležet části oblečení.
Tak jsem konečně přepsala další povídku. Doufám, že se vám bude líbit. Pište prosím komentáře.

Konečně doma

26. července 2008 v 19:47 | Temperance |  Moje kecy
Dneska jsem se vrátila z tábora. Bylo to tam bezva možná bych tam ještě byla, ale jsou věci po kterých se mi moc stýskalo a na neposledním místě je samozřejmě i blog. Budu teď týden doma takže se pokusím zveřejnit co nejvíc věcí. Doufám, ýže mezi nimi busde i pokráčko povídky. Takže ji jdu začít psát snad by to mohlo být do pondělí zveřejněný.

Nejkrásnější dárek 3.část

12. července 2008 v 17:45 | Temperance |  Sběratelé kostí
Nejkrásnější dárek 3.část
"Boothe" zakřičela Tempy a v jejím hlase byl podton histerie.
"Co se stalo Tempy?" přiběhl za ní Booth z podpalubí.
"To je Sully" rozbrečela se Tempy. Booth jí objal a začal jí utěšovat.
"Já ho nechci potkat ani s ním mluvit a nechci s ním už ani nic mít"
"Nemusíš dělat ani jedno z toho prostě to ted a tady vyřešíme tím nejsnazším způsobem"podíval se do očí Booth, přitáhl ji k sobě a začal líbat. Po chvíli se Tempy vzpamatovala a začala mu polibek oplácet. Když kolem nich proplouval Sullly a uviděl to začal běsnit a řvát:"Takže ty tedka spíš s tímhle. Mezi náma je konec" Tempy na to, ale nereagovala, ba právě naopak. Přitáhla se ještě blíž k Boothovi a začala mu polibek opětovat ještě vášnivěji. Sullymu ruply nervy, vytáhl zbran a začal po nich střílet. Booth strhl Tepmy k zemi a do místa na kterém ještě před chvílí stáli se zarylo pět kulek. Pak najednou palba přestala na když se po asi dvou minutách zvedli už nebylo Sullyho nikde vydět.
"Jsi v pořádku" zeptal se Booth hned jak pomohl Kůstce vstát.
"Jo" odpověděla Tempy trochu roztřeseným hlasem "konečně vím jakej Sully doopravdy je"
Po další asi půl hodině lod zastavila.
"Podívej" ukázal Booth přes palubu a usmíval se.
Když se Tempy naklonila uviděla skupina delfínů jak skotačí kolem lodi.
"Běž si oblíct plavky" pobídl ji Booth a usmál se na ni. Byl to ten nejkrásnější úsměv jaký kdy viděla. Jeho úsměv. Chvíli se na něj jen zasněně koukala, ale pak se rychlůe vzpamatovala a šla si dát ty plavky. Když se vrátila Booth měl na sobě taky plavky. Jakmile ji Booth uviděl zůstal stát s otevřenou pusou. Měla modré plavky z delfíny.
"Co je? Proč na mě tak cyvíš?"
"E..promiň. Moc ti to sluší."
"Díky"
"Jdeš do vody?"
"No, že váháš"usmála se Tempy a skočila mezi delfíny. Plaval s Boothem mezi delfíny a byla strašně šťastná, takm jako ještě nikdy v žiovotě pokud nepočítala ten polibek.
Po asi půl hodině jí už byla zima a tak i s Boothem vylezla z vody. Chvíli ležela jen v plavkách na palubě kde na ni svítilo sluníčko. Booth na ní mohl oči nechat.
Netrvalo dlouho a loď zpomalila a nakovec úplně zastavila u nějakého opuštěného ostrova. Booth vystoupil a podal Tempy ruku. Ta se jí chytla a vyskočila z lodi.Vzali si kufry a šli.
Po chvíli se jim naskytl pohled na honosnou vilu.
"Tak tady budeme bydlet."usmál se Booth
"To je paráda"zajásala Tempy když se vzpamatovala z prvotního šoku. Chytla Bootha za ruku a vyšla s ním směrem k vile.

Nejkrásnější dárek 2.část

11. července 2008 v 23:17 | Temperance |  Sběratelé kostí
Nejkrásnější dárek 2.část
Měla na sobě černé šaty bez ramínek. Na nohou černé boty na vysokém jehlovém podpatku a v ruce držela černou kabelku s flitry. Vlasy měla sepnuté sponou a tím se jí vytvořil na temeni slušivý drdol ze kterého jí pár pramínku volně splývalo kolem obličeje. Byla nalíčena velmi jemně. Na očích měla světlé oční stíny. Oči také zvýraznila tužkou a řasenkou. Na rtech měla jen průhledný lesk. Booth byl okouzlen její krásou.
"Můžeme jít?" zeptala se Tempy, aby přerušila chvíli ticha po kterou na ni Booth prostě jen zíral s otevřenou pusou.
"Jo jasně. A moc ti to sluší" poznamenal Booth a usmál se na ni.
"Díky. Jdeme?"
"Jo jasně"
Po asi půl hodině zastavily před jednou z nejdražších restaurací v D.C.
Booth rychle vystoupil z auta, aby otevřel Tempy dveře od auta a poté i od restaurace. Hned jak vešli dovnitř je číšník zavedl ke stolu.
"Následující dvě písničky jsou věnovány Temperance Brennanové." Rozezněl se po restauraci hlas muže, který stál na podiu.
"Smím prosit?" zeptal se Booth a natáhl ruku k Tempy, která ho za ni s radostí chytila. Vyšli spolu na taneční parket zrovna ve chvíli kdy začala hrát první písen pro Tempy. Byla to její oblíbená. Tempy s Boothem začali tančit.
"To byl tvůj nápad?" zeptala se Tempy Booth, když dohrála i druhá písnička a oni dotančili.
"Jo a mimochodem všechno nejlepší k narozeninám."
"Děkuju."
"Není zač a mám pro tebe ještě něco" usmál se na ni Booth a předal jí obálku ve které byli dvě letenky na nějaký soukromí ostrov kdesi v Atlantiku.
"Zítra odlétáme. Zařídil jsem nám čtrnáct dní volna"
"Boothe to je úžasný." Začala se rozplívat Tempy"už se moc těším"
"Odlet zítra ve tři, stavím se pro tebe o hodinu dřív"
Po večeři Booth zavezl Tempy domů. Ta se jen vykoupala a šla si lehnout, aby byla zítra brzo vzhůru, protože si potřebovala zabalit a nachystat se na cestu.
Když druhý den rána zastavil Booth před Tempyiným měla už zabaleno a chtěla ze schodů táhnout dva kufry to jí, ale Booth zatrhl a kufry odnesl do auta. Po čtvrt hodině cesty po kterou si povídali, byli na letišti.
"Odtud poletíme na Kubu a odtam lodí rovnou na ten ostrov" usmál se Booth a vytáhl z auta její i svoje kufry. Ona měla dva velké těžké kufry a tak Booth vzal ty její a jí dal svůj malý lehký kufr.
"Co v těch kufrech máš, že jsou tak těžký"ptal se Booth, když zvedl její kufry ze země
"Skoro nic jen pár drobností"
"Pár drobností a proč teda ty kufry váží nejmín tunu?"začal se smát Booth. Tempy se taky rozesmála a ani nevěděli čemu, ale smáli se ještě deset minut. Pak nasedli do letadla a letěli.
Po čtyřech hodinách už seděli v taxíku a mířili do přístavu, kde nasedli na lod a vypluli na oceán.
Po dvou hodinách klidné plavby se jim idylka trochu zkazila, když se na obzoru objevila lod se jménem které Tempy moc dobře znala: TEMPERANCE.
Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale jak už jsem psala v omluvě nějak jsem nestíhala tak se moc omlouvám.

Obrovská omluva

11. července 2008 v 20:42 | Temperance |  Moje kecy
Hrozně moc se omlouvám, že zas nebylo to slibované pokračování povídky, ale byla jsem teď zase pryč a než jsem odjela tak jsem to nějak nestihla. No a v neděli zase odjíždím na dva týdny na tábor. Pokusím se zveřejnit pokráčko než odjedu. Taky mě je líto, že není pokračování té Sue, ale nějak prostě nemám inspiraci a to se netýká jen té Sue, ale i všech povídek, které píšu a není jich zrovna málo. Tak se ještě jednou moc moc moc .... omlouvám a pokusím se něco zveřejnit.